Terrida

Šálek čaje

4. června 2012 v 1:13 | hakuka

Koňské podkovy dosedaly na kamennou cestu a vzduchem se nesl jejich ustálený klapot. Připomínal hudbu, klidnou a houpavou. Uklidňoval. Spolu s kodrcavým pohybem dřevěných vozů vytvářely zvláštní atmosféru. Kolona dřevěných vozů se táhla po královské cestě jako had. Sama však jakoby se nehýbala. Jakoby to byl svět, kdo se pomalu šinul okolo, zatímco se vozy pravidelně pohupovaly a kopyta klapala. Děvče, které sedělo na kraji jednoho z vozů, houpalo nohou do onoho neuvědomělého rytmu. Malá rolnička, kterou si ozdobila kotník, celou tu tuláckou symfonii jen dokreslovala.
 
 

Reklama