Komentáře

1 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | 4. června 2012 v 5:59 | Reagovat

"Říkat lidem, co potřebují slyšet? Ne, zlatíčko, tomu se říká pomoc. A někdy ta největší, jakou můžeš dát."....... To jsou i má slova.Někdy upřímnost a pravdomluvnost muže být krutá. :-)

2 hakuka hakuka | Web | 4. června 2012 v 10:46 | Reagovat

[1]: Jep, Elfrída je chytrá paní. Ale taky nesežrala všechnu moudrost světa. :-D Jen by si to ráda myslela, škatule jedna stará. :-D

3 KadetJaina KadetJaina | 4. června 2012 v 17:40 | Reagovat

Paní je filosof, že? :D
Ne, moc pěkně se to četlo, jen mi tu a tam haprovalo pár věcí. V prvním odstavci se mi nelíbilo, že tam máš dřevěné vozy dvakrát krátce za sebou. Líbila se mi ta čarodejnice, jak to hezky vysvětlila. Jooo, houby čarodějky, psychologové :-D A ještě nevím, jestli bych použila slovo komfort (3. odstavec), přijde mi mezi to všechno až moc nový, ale třeba je to jen můj pocit :-?
Jinak co mám říct jinýho než. Jééé, klásný :-D

4 hakuka hakuka | Web | 4. června 2012 v 19:20 | Reagovat

[3]: No, ona je to čarodějnice. A, světe div se, i čaruje. Jen to prostě u jednoho ukoktanýho kluka vůbec nepotřebuje. :-D
Ten komfort bych jim do pusy asi nedala, ale takhle mě tam nijak zvlášť neruší, nevím. Mezi tyhle kočovníky se nijak zvlášť nehodí, ale jelikož obývají stejný svět s přechytralými pány inkvizitory jako Lisette... Ale jo, šlo by tam napsat prostě pohodlí.
Jep, opakování slov, většinou je to tam záměr. Z vlášť u těch "houpavých částí." Ale tady to tluče do očí, máš pravdu. Měla jsem si to po sobě ještě jednou přečíst. :-)
Jinak paní doufá, že jí z toho ta oborová deformace moc nekape. Já asi prostě neumím napsat něco nehloubavého. :-D A vlastně se divím, že to vyznělo tak optimisticky. Nu, koupat lidi v průšvihu můžu jindy, tohle dítě nechám žít. Zatím :-D
Děkuju :-)

5 Šeříková Šeříková | Web | 12. června 2012 v 18:15 | Reagovat

Tuhle dobu jsem si zamilovala. Kejklíři, páni ohně a kouzelné tanečnice, které se pojí s tajemnými čarodějnicemi z jiného světa, které využívají něčeho uvnitř nás - věčného přání, co létá a hoří. Díky nim jsme, my lidé, konečně alespoň trošičku uvěřili v zázraky. I když si myslíme, že navždy zmizeli..

Jé, teď jsem si vzpomněla na svůj pokus najít patnáct nejkrásnějších slůvek na šálek čaje. Z patnácti fantazií se stalo hned čtyřicet a vím, kdo mezi nimi také zářil. Ty :-)

Já.. nevím, co bych více napsala. Kouzelné! Umělkyně s divunádhernou krajinou neobjeveného vesmíru! :-)

6 hakuka hakuka | Web | 12. června 2012 v 18:39 | Reagovat

[5]: Rozhodně je mezi nimi něco neskutečně přitažlivého, co zaměstnává lidskou fantazii a nehodlá ji pustit. Jenom je smutné, že pro tu víru v zázraky potřebujeme tohle pozlátko. Alespoň většinou. :-)

Taky mám tuhle stránku Terridy ráda, je hořkosladce kouzelná tak nějak sama od sebe. Rozhodně jsem o Helze nepsala naposledy, na to se mi  moc snadno usadila v hlavě. :-)

Děkuju, jsem ráda, že povídka  potěšila. :-)

7 Šeříková Šeříková | Web | 17. června 2012 v 10:30 | Reagovat

[6]: Ale stále lepší, než kdyby víra nebyla vůbec :-)

Tak to se budu moc těšit na další kouzla!

Není za co :-)

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. července 2012 v 22:39 | Reagovat

Souhlasím s Kadet, že to bylo super, ale občas tomu něco chybělo.

Líbí se mi tvoje práce s jazykem, je vidět, že si s ním hraješ, i když občas mi přijde, že to trošku zdržuje, zvlášť na začátku bych u takto krátké povídky použila nějaký silnější motiv, který by náhodného čtenáře přitáhl.

Taktéž by šlo zapracovat na atmosféře, svět kejklířů je úžasný, ale občas mi tam chyběla taková ta dojmová třešnička na dortu, takový ten konečný výbrus, jestli mi rozumíš. Tento pocit jenom umocňovaly občasné překlepy.

Ráda bych si se stejnými hrdiny přečetla něco delšího, třeba s propracovanějším příběhem. Musím říct, že jsem si docela početla a povídka mě příjemně překvapila svou poměrně vysokou kvalitou. :-)

9 hakuka hakuka | Web | 8. července 2012 v 16:47 | Reagovat

[8]: Jedno odpoledne a jedna myšlenka. Asi si to mělo ještě chvili poležet v šuplíku, než jsem to pustila ven. :-) Byl to takový produkt momentální nálady nebo jak to popsat. Taková miniaturní hříčka hříčka. Teď mě tam ty chyby mlátí do frňáku s razancí demoliční koule. :-D
Každopádně děkuju, od tebe pochvala vážně těší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.