Červen 2012

Šálek čaje

4. června 2012 v 1:13 | hakuka |  Terrida

Koňské podkovy dosedaly na kamennou cestu a vzduchem se nesl jejich ustálený klapot. Připomínal hudbu, klidnou a houpavou. Uklidňoval. Spolu s kodrcavým pohybem dřevěných vozů vytvářely zvláštní atmosféru. Kolona dřevěných vozů se táhla po královské cestě jako had. Sama však jakoby se nehýbala. Jakoby to byl svět, kdo se pomalu šinul okolo, zatímco se vozy pravidelně pohupovaly a kopyta klapala. Děvče, které sedělo na kraji jednoho z vozů, houpalo nohou do onoho neuvědomělého rytmu. Malá rolnička, kterou si ozdobila kotník, celou tu tuláckou symfonii jen dokreslovala.

Nebezpečí číhá za prahem

3. června 2012 v 13:49 | hakuka |  Soví světonázor
V dobách temného středověku žili lidé v jiném, čarovném světě. Byl plný čertů a čarodějnic a nebezpečí, to se skrývalo všude. Stačilo vystrčit nos z domu a mohli jste o něj docela dobře přijít. A chraň vás ruka páně (Ano, o toho pána tu šlo velkou měrou.) zemřít na opačné straně onoho prahu. Potom se z vás totiž mohlo docela dobře stát strašidlo, zbloudilá duše lákající pocestné do bažin či nějaká ta přičinlivější obluda. To samé vám hrozilo, když jste coby novorozenec zemřeli dřív, než vás útlocitní rodičové stihli pokřtít, když jste se narodili s novorozeneckými zuby, skočili do rybníka z nešťastné lásky, nějaký vrták vás špatně pohřbil nebo jste byli třeba vrah. Je zvláštní, jak takové nesourodé vysvětlení mohlo fungovat. Zvláštní to obrácená kauzalita, kdy tu důvod tak nějak nevysloveně existuje a sáhne se k němu až s otázkou "Proč?" Zvláštní to pozůstatek systému, kdy odpověď na otázku existuje před ní samotnou. To je pro dnešního člověka celkem nepochopitelný konstrukt. Každý jev má svou příčinu, tudíž existuje prvotní příčina všech jevů. A každý dnešní logik vám řekne, že je to nesmysl. Ale to už odbíhám na tenký led a mluvím o věcech, kterým sama dost dobře nerozumím.

Něco se stalo. Něco abnormálního a tajemného. Nějak se to vysvětlilo. Ale dokud se nestane něco dalšího, žádné další řešení nepřijde. Prevence je tedy takřka nemožná, a co zůstává, je strach a králičí pacička pro štěstí. Strach z toho neznámého, co je za prahem. Těžko zabráníte dívce, která se skočila před sedmi lety do rozbouřené řeky, v jejím činu. A tak se bojíte. Toho, co se stalo a co se stane takřka najednou. Někdy si říkám, co z tohohle středověkého strachu v nás přetrvalo. Občas totiž asi patřím do středověku. Tím strachem, co zahrnuje minulé i budoucí, pochopitelně. Vodníků jsem se přestala bát ve chvíli, kdy jsem se naučila plavat. Ale když o tom tak přemýšlím, to "naučit se plavat" by z hlediska prevence fungovat mohlo. Jen kde najít ten správný návod. Google je bezradný, svět se hroutí!