4. února 2012 v 16:59 | hakuka
|
Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá... To říká klasik a my mu přikyvujeme asi pro tu jeho klasičnost. Potom, inspirování metaforou, vezmeme síťku na motýly a pustíme se do lovu. Ovšem štěstí, to je potvora. Schovává se kdesi mimo dosah naší síťky a potom najednou, zcela znenedání sedne na blba. A nám, neúnavným lovcům, najednou zbydou jen oči pro pláč. Měli jsme špičkové vybavení, lov cvičili s pomocí hory chytrých příruček a přece nám štěstí uletělo. Jaká nespravedlnost! Ten již zmíněný blb měl síťku samou díru, ani mávat s ní pořádně neuměl a ta potvora zlatavá mu prostě sedla na rameno. Co je to potom za férový lov? Skrčíme se do tmavého koutku i se svou špičkovou síťkou a začneme nahlas vzdychat. A nebo že by přeci jenom? Koutkem oka zahlédneme zlatavý záblesk a síťka se rozmáchne vzduchem. Udělá to znovu a znovu. Ale ne, štěstí už je dávno pryč. Zmizelo ještě před prvním dopadem síťky. A tak si sedíme dál v tom tmavém koutku a občasným mácháním síťkou protahujeme ztuhlé svaly. Jen doufáme a zoufáme. Jako by nám snad nikdo nevysvětlil, že štěstí se zuřivým mácháním neloví. Není to totiž žádný nohatý hmyz, toliko k významu metafory. Mizí, objevuje se a poblikává. Honit se za ním a potom si v koutku zoufat je asi stejný nesmysl jako hledat onen pomyslný poklad na konci duhy tak, že začnete kopat u kopce za vesnicí. Pravděpodobnost, že ho tam najdete, je závratná. Štěstí přece sedá na blba a vy jste se právě takovým stali. I když to zuřivé máchání krumpáčem... Ne, asi ne. Moc to připomíná síťku na motýly.
Když o tom tak přemýšlím, doufání a zoufání je možná lidem přirozenější než ona honba za štěstím. Tráví jimi totiž mnohem víc času než samotným lovem. A jen o stupínek méně času tráví označováním "šťastných blbů" kolem. Proč se jen člověk neumí místou pláče v koutku nebo honění se za čímsi nepolapitelným prostě zastavit a dělat něco pro věc samu? Ono by pak totiž štěstí přiletělo. Byl by to ten zapálený záblesk v očích, tetelivá radost způsobená chozením po obrubníku. Co jiného by to mělo být? Inu, asi v sobě máme nějaký ten pozůstatek dávných lovců a sběračů a to máchání a číhání si prostě odpustit nemůžeme...
TT Zoufalství
Máš krásnej blog :))