Když se narodíte se sovíma očima a s hlavou plnou otázek bez odpovědí, musíte si zvyknout na jedno. Jste divní. A být divný je veskrze pozitivní charakterová vlastnost. Jsem ráda divná, ano, vážně. Vcelku si na své divnosti zakládám. Nic to ovšem nemění na tom, že být divnou hříčkou přírody je někdy kříž. To když si takhle zajdete podívat se po obchodech a vyvíjíte tak činnost naprosto běžnou, můžete se velmi snadno stát místní atrakcí.
Ano, dámy a pánové, podívejte se z jedné strany, podívejte se z druhé strany, jsem děvče. Jako děvče mluvím, jako děvče píšu. Chodím v dámském kabátku se šáličkou, kabelkou a v kozačkách. Na hlavě mám studentský baretek a roztomile se usmívám. Ano dámy a pánové, ráda a pořádně nahlas se v obchodě s PC hrami rozčiluju nad situací polonahých elfek. Řeším tam příhodnost, s jakou se jim během prvních pěti minut ozbrojeného střetu zapíchne do odhaleného břicha meč temně temného oplátovaného záporáka. "Čvacht!" To je to opravdu tak divné? Teď nemluvím o elfkách s odhaleným pupkem. Ty totiž zcela jistě divné jsou.
To je opravdu taková podivnost, že přijde děvče k regálu, otočí krabici s PC hrou a prohlásí: "Jo, tak přesně z tohohle by mi počítač spáchal rituální sebevraždu,"? Opravdu je nutné, aby veškeré návštěvnictvo onoho obchodu na onu holku civělo, jako by právě vidělo létající talíř? Podotýkám, že jsem nemluvila jen tak do regálu, ale ke své drahé polovičce. Za povídání si s regálem bych si ty vyděšené pohledy možná i zasloužila. Copak jsou všechny holky, které hrají počítačové hry, ve skutečnosti převlečení dvanáctiletí chlapci s tlustými obroučkami a tváří plnou uhrů? Jsem ráda divná, ale přijde mi trochu přehnané, abych byla považována za nějaký hodně vzácný exemplář v ZOO jen pro to, že vím, co je to RPG a řasenka zároveň. Jsem holka. Mám ráda chlupaté králíčky, nosím kabelky a střevíčky a taky vím, že si ve Warcraftech musím nechat elfí lučištníky hezky někde stranou, jinak mi z nich tlupa orků nadělá sekanou. Používam slova obouručák i kondicionér. A zrovna na tomhle mi nepřijde divného vůbec nic.









Svatosvatá pravda. Ale já jsem bohužel divná, nemám nový kabátek, brýle mám zašvihaný, na nohou tenisky od větnamců (ony totiž narozdíl od kozaček hřejí a neprosáknou břečku a příští rok mám za pár kaček nový!) a když se na mě dívají jako na cirkusovou raritu, jak pomalu jako medvěd kráčím kolem těch regálů a broukám cosi o nedostatku logických adventur, které by nezmasakrovaly můj počítač, doslova si to užívám
