Jako stromy v lese

30. ledna 2012 v 2:36 | hakuka |  Soví světonázor
Sítě. Jako ty pavučinky. Je zvláštní, jak dokáže člověk během pár let zdeformovat jednu slovo tak, že si na jeho původní význam už nikdy skoro nevzpomene. Kdo by taky vzpomínal na pavouka i když nosí peníze nebo štěstí. Někde tam v pozadí snad máme ponětí o tom, jak že to slovo svůj nový význam dostalo, ale přesto nám na mysli vytane jen ta jedna modrá stránka a všemi omílané hrůzy přílišného svěřování se. Jsme-li originální nebo si dlouho namáháme mozek, možná se přidá ještě nějaký jiný koutek internetu. Sociální sítě ale nejsou o internetu. Jsou to ta tenká vlákna, která se ovíjejí všude kolem nás. bez nich bychom byli jako osamělé stromy v obrovském lese. Nevěříte, že strom může být v lese sám? Přesto je to ale způsob, jakým jsme si my lidé, tvorové společensští navykli vnímat druhé. Je to náš způsob, jakým reagujeme na ten prostý fakt, že je nás prostě všude plno až přeplněno. A abychom se z toho pocitu osamělého stromu nezbláznili, máme svoje sítě. Jsou to lidé z davu, ke kterým nás pojí tenké poutko pavučiny jaká je snad natažená mezi stromy. Přátelé, rodina, šestiletý klučina od sousedů... Když je vidíme v tom šedém davu tváří, máme pocit, že jsme přesně tam, kde máme být. Jsou důležití pro ten prostý fakt své existence. Nemusíme jim padat kolem krku, nemusíme je ani nijak dobře znát. Stačí nám, že jsou a že nejsme sami. Zrušte si modré stránečky, co jste měli k obědu si pište do deníčků, ale sociální sítě tu byly a budou. Bránit se jim je jako zavřít se do osamělé slonovinové věže. Ne, člověk neumí být sám. Jen je škoda, že dnes k odstranění toho pocitu prázdnoty potřebuje 395 facebookových přátel místo pěti pozdravů, deseti úsměvů a jednoho posezení u kávy.

TT Sociální sítě
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Š Š | Web | 30. ledna 2012 v 7:11 | Reagovat

nádherně pisálkuješ ;-)

2 Lukky Lukky | Web | 30. ledna 2012 v 9:37 | Reagovat

Áno, máš pravdu, že človek inštinktívne vyhľadáva spoločnosť. Je to tak v celej zvieracej ríši, väčšina zvierat žije vo svorke... proste je to tak
Lenže treba rozoznávať realitu od virtuálneho sveta... keď je niekto zavretý sám v byte celé dni a je pripojený na Facebook... je v spoločnosti? V skutočnosti je predsa sám...
Keď si dieťa vymyslí imaginárneho priateľa... tiež je to z potreby mať niekoho pri sebe... cíti sa samé... To dieťa to vníma tak, že je s niekym... ale skutočnosť je iná...

Preto sa pýtam... nestráca pojem spoločnosť svoj význam? Len vďaka virtuálnym sociálnym sieťam?

3 hakuka hakuka | Web | 30. ledna 2012 v 17:37 | Reagovat

[1]: děkuji :-)

[2]: Pochopitelně, je sám. A to je to smutné. Ne že taková virtuální síť existuje, ale že si lidi zvykli počítat s tou snadnější možností stisknout pár tlačítek než aby se snažili, aby jim ty sociální sítě fungovali v reálu. Ono najít si a udržet si opravdové přátele je fuška. :-D
Neztrácí, teda alespoň doufám. Jen to má pár lidí v hlavě trochu pomotané, ale aby někdo přikládal smajlíkovi větší vážnost než úsměvu, tak zle na tom snad ještě nejsme. :-)

4 Yominis Yominis | Web | 4. února 2012 v 17:41 | Reagovat

[3]: Přesně tak, udržet si přátele je fuška, a tak to lidé zkouší obcházet. Na internetu máte totiž ten skvělý pocit, že můžete být tím, kým chcete. Jste přesvědčení, že všech těch 300 přátel touží vědět, co jste dnes snídali a že si nepamatujete včerejší oslavu...

5 hakuka hakuka | Web | 4. února 2012 v 21:02 | Reagovat

[4]:A že když ten 301. přítel uvidí, že máme 300 přátel, bude chtít být tím 301. :-D Což je vážně divná věc. Já totiž budu radši první, druhá nebo třebas třetí, ale bude mě u těch lidí opravdu zajímat, jak se má jejich křeček a proč jim to skřípe s jejich drahou polovičkou. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.