Jako stromy v lese
30. ledna 2012 v 2:36 | hakuka | Soví světonázorKomentáře
Áno, máš pravdu, že človek inštinktívne vyhľadáva spoločnosť. Je to tak v celej zvieracej ríši, väčšina zvierat žije vo svorke... proste je to tak
Lenže treba rozoznávať realitu od virtuálneho sveta... keď je niekto zavretý sám v byte celé dni a je pripojený na Facebook... je v spoločnosti? V skutočnosti je predsa sám...
Keď si dieťa vymyslí imaginárneho priateľa... tiež je to z potreby mať niekoho pri sebe... cíti sa samé... To dieťa to vníma tak, že je s niekym... ale skutočnosť je iná...
Preto sa pýtam... nestráca pojem spoločnosť svoj význam? Len vďaka virtuálnym sociálnym sieťam?
[1]: děkuji
[2]: Pochopitelně, je sám. A to je to smutné. Ne že taková virtuální síť existuje, ale že si lidi zvykli počítat s tou snadnější možností stisknout pár tlačítek než aby se snažili, aby jim ty sociální sítě fungovali v reálu. Ono najít si a udržet si opravdové přátele je fuška.
Neztrácí, teda alespoň doufám. Jen to má pár lidí v hlavě trochu pomotané, ale aby někdo přikládal smajlíkovi větší vážnost než úsměvu, tak zle na tom snad ještě nejsme. ![]()
[3]: Přesně tak, udržet si přátele je fuška, a tak to lidé zkouší obcházet. Na internetu máte totiž ten skvělý pocit, že můžete být tím, kým chcete. Jste přesvědčení, že všech těch 300 přátel touží vědět, co jste dnes snídali a že si nepamatujete včerejší oslavu...
[4]:A že když ten 301. přítel uvidí, že máme 300 přátel, bude chtít být tím 301.
Což je vážně divná věc. Já totiž budu radši první, druhá nebo třebas třetí, ale bude mě u těch lidí opravdu zajímat, jak se má jejich křeček a proč jim to skřípe s jejich drahou polovičkou. ![]()









nádherně pisálkuješ