Prosinec 2011

Tak nám... ne, vlastně radši ne...

23. prosince 2011 v 10:18 | hakuka |  Soví světonázor
Anglicky mluvící obyvatelé této planety mají takovou hezkou frázi, R.I.P., rest in peace. To jsou ty tři malá písmenka na náhrobcích v kreslených komixech. Občas, dokonce velmi často, z nich však vyskočí nějaký ten duch či jiná ne až tak odpočívající potvora, takže těžko říct, jak moc upřímné takové prohlášení je. Mám zvláštní tušení, že tenhle duch tu bude "strašit" ještě hodně dlouho.
Václav Havel byl, ano byl. Žil, chodil, usmíval se, plakal a uměl se dojmout. Měl ale tu obrovskou smůlu či to štěstí, že při tom svém bytí byl taky pořádně vidět. Přitom k tomu vlastně přišel jako slepý k houslím. Protože se přidal ke skupině lidí, kteří nedokázali pochopit a přijmout, že v socialistickém režimu se má každý hezky starat sám o sebe a hlavně se nesnažit o žádnou empatii nebo o vyšší cíl. Trochu ironický příměr. Snad se k tomu řečnickému pultíku dostal pro to, že ten pomalý hlas musel člověk opravdu vnímat, aby slyšel. Snad to na něj někdo hodil. Snad chtěl. Nevím, jsem dítě revoluce v té nejčistší formě a všechny ty poznatky příslušející k mému vzdělání se mi hezky po studentsku vykouřily z hlavy. Nebo pro tuhle chvíli předstírám, že je nemám, aby mě někdo za jejich nepřesnost nemohl poslat k šípku. Vím jen, že se jeden umělec a dramatik stal politikem. Podle jedné teorie jsou takový "snílci" pro dobu změny režimu velmi vhodní. Prý vám dají ideál, za kterým si potom ostatní, rizí politici mohou jít. Ale dát ideál neznamená přivést utopii, že?
Pravda a láska nezvítězila a dokud budou lidé lidmi ani zvítězit nemůže. Co ale můžeme všichni, je jít si hodit svůj kýbl špíny někomu na rakev. Je dřevěná a lakovaná, po ní to steče. Lidé mají prostě rádi věci hezky rozdělené. Tohle je dobré a tohle špatné a ti pánové nahoře, to jsou všichni hajzlíci. A ve chvílích, jako je tahle, se bezpečně ukazuje, že Gaussova křivka opravdu platí a ti lidé, kteří vědí to největší houbeles, májí ještě tolik drzosti, že to pokládají za patent na rozum a nerozpakují se s tím chlubit kdekoliv a komukoliv. Ne, pan Havel nemá dostat svatozář ani piedestal. Už pro to, že by s největší pravděpodobností nestál ani o jedno. Potíž je, že co by si ten pán přál nebo nepřál je tu tak nějak každému putna. Jednou se stal symbolem, tak si to prostě bude muset vyžrat až do posledního kousíčku. Na jeho rodině a na lidech, pro které byl spíš člověkem než symbolem, pochopitelně nezáleží. A nebo ano, záleží. Trochu té špíny přece zbyde i na ně. Minimálně to, co steče z oné rakve. Že se mu i ti "přátelé" najednou namnožili rychleji než počet přátel průměrné třináctky okupující prvních 14 dní Facebook, je druhá strana mince.
Smrt je zvláštní věc. Každý ví, že přijde, ale když se tak stane, každého to vždycky překvapí. Je na čase si přiznat, že tenhle starý pán prostě vydapal špatně už nějaký ten pátek. Přesto jeho smrt šokovala národ a je poněkud tragikomicky označována za náhlou. A onen nevděční národ pláče a hází vejce takřka zároveň. Má cenu vůbec říkat "Let him rest in peace."? Událost je očekávaná, lidská reakce taktéž a přesto nebo snad právě pro to má z toho jeden chuť mlátit zoufale hlavou do zdi. A smutné je, že už jenom délka tohohle článku svědčí o tom, že jsem se k té tragikomické šaškárně defakto přidala. Nekaju se, jsem člověk. Stěžování si na krutost světa je můj osud.
Takže za mě, pane Havle, odpočívejte v pokoji. Jedno z dětí revoluce si Vás vážilo a to nejen proto, že bez Vás a pár lidí s hlavou plnou ideálů by se s největši pravděpodobností nenarodilo. Vážilo si Vás jako člověka a tu svíčku, tu Vám opravdu zapálilo. A ne... nebyla virtuální. A opravdu, opravdu upřímně si přeji, aby ta Vaše pravda a láska nebyla dneska pohřbena spolu s Vámi. Třeba jí jednou budeme potřebovat, až si uvidíme dál než na špičku vlastního nosu. Ne, vlasně nejsem naivní.

TT Václev Havel


Čekání na Ježíška

15. prosince 2011 v 18:28 | hakuka |  Soví světonázor
Když jsem byla ještě úplně malou a o to uhoukanější sovičkou, viděla jsem letět Ježíška po noční obloze. Stály jsme se sestrou a babičkou u malého okénka v kuchyni a zíraly na nebe. Žaludek jsem měla sevřený vzrušením. Byl tam, jsem o tom přesvědčena. Měl sáně a křidélka a kupu dárků i pro zlobivé, uhoukané sovičky, co vrací pozdě pohádky do knihovny a neumí psát diktáty. Ne že by se moje vztahy s knihovou nějak zvlášť zlepšily, ale přinejmenším v onom diktátu jisté pokroky vidím. Přesto nebo možná právě proto jsem o tuhle schopnost kdesi přišla. Už nevidím Ježíška v kometě a je mi z toho smutno. Kdy k tomu ale došlo? Kdo mě o tu schopnost připravil? Ukažte na něj prstem a já už si ho majznu plechem s vanilkovými rohlíčky. A hezky po hlavě! To přece není ani fér ani správné! Jednou v životě máte schopnost vidět něco většího za nudnou šedí a někdo vás o ní svévolně připraví. Prostě vyšumí a najednou tu není.
Je 15. prosince. Čokoládový kalendář už se přehoupnul přes svou polovinu a já pořád marně lovím tu správnou Vánoční náladu. Myslela jsem si, že už jenom vlastnitcví onoho kalendáře s obrázkem krtečka mi tu náladu zaručí, ale kde nic, tu nic. Z kuchyně voní cukroví a medovina. Venku mají jeden Vánoční trh za druhým. Já jsem ale občan nevděčný. Jen sadisticky mlátím do formiček a ty nebohé křehké rohlíčky to odnášejí. Letos z nich bude drobenka, vážení! Možná je to tím počasím, ale hodit každý problém vlastní hlavy na počasí nebo na stav Měsíce je až primitivně jednoduché. Přišla jsem o Ježíška. Jeho kouzlo mi prostě prokluzlo mezi prsty, když jsem se zrovna nedívala. Musela jsem být moc, moc zlobivé děvče, že na mě Ježíšek zanevřel. Tohle přeci nikdy neudělal ani tomu největším raubířovi z 3.A!
Vánoce jsem měla vždycky zastřené jakýmsi zlatavým závojem, který dělal stromeček zářivější, kapra snesitelnějšího a cukroví sladší. Teď mi zbyla jen pěkně hloupá a vzásadě nedobrá ryba a kus umělého roští, co už opadává jako jeho živý předobraz. Nemám ani půl dárečku, formičky na cukroví mi způsobují bolení hlavy už při pohledu na ně a vesměs mám chuť si někam zalézt a po vzoru medvědím se uložit k zimnímu spánku. Můžou sovy spát zimním spánkem? A jak se ta soví díra ve stromu zadělává, aby neproklouzla ani myš? Rady, tipy, nápady? Kde má safra cynik najít o Vánocích Ježíška?