Dejte mi pastelku, nakreslím pejska

16. října 2011 v 18:57 | hakuka |  Soví světonázor
Zelená, žlutá, oranžová... Jsou hladké a voní po dřevě. Vezmete ořezávátko a zatočíte. Kreslit pastelkami je rituál a vedlejším produktem jsou tenké květinky z lisovaného dřeva. Pastelky se musí opatrovat, jinak se polámou a přinesou místo potěšení jen chvíle vzteku, když se jejich hrot odlomí dvě sekundy po novém ořezání. Jsou jako sny, sny kterým pomáhají dostat trochu reálnější obrysy. Musíte je nosit v dobře chráněném pouzdře. Netřepat, nemíchat, prosím. To nedělá dobře ani snům ani pastelkám.
Jeden moudrý pán jménem Robert Fulghum chtěl pastelky použít jako zbraň. Jako zbraň, která zabrání válkám. Tvrdil, že kdyby mezi dva znepřátelené státy nalétlo pár letadel a vrhlo na zem krabičky pastelek, každého by chuť na válku přešla. Krabičky by se snášely na svých malých padáčcích. Opatrně, aby se nepolámaly! A lidé tam dole by stáli s pusou dokořán a roztouženě je chytali. A potom? Potom by si každý s nostalgickým úsměvem začal čmárat. Vytáhl by své staré dětské sny a chtěl je na chvíli proměnit ve skutečnost. Princezny, draci, domky s červenou střechou... Ne, žádná válka by se nekonala. Pan Fulnghum je moudrý muž. Škoda, že náš svět je oně složitější než ten, který popisuje on mezi řádky. Nebo je to tím, že mi ho takový vidět nechceme?
Pastelky jsou geniální hračkou. Jsou to vlastně jen nabarvené kousky dřeva s tuhou uvnitř, ale svým využitím vydají za tisíce hypervesmírných robotů i tisíce kakajících miminek. Jsou nástrojem, kterým si může každý zbudovat svůj vlastní svět. Je to svět plný červených střech, kouřících komínů a smrčků obsypaných jablky. V tomhle světě se všichni usmívají. Kráčejí vstříc vycházejícímu slunci a nikdo na celém světě se neodváží říct, že je to ale zatracený kýč!

TT Pastelky
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cernobila-duha cernobila-duha | Web | 16. října 2011 v 19:00 | Reagovat

Velice krásný a silný článek, radost číst. :)

2 Simonne.Black Simonne.Black | Web | 16. října 2011 v 19:11 | Reagovat

nádherný článok:) Konečne  niečo super na čítanie!

3 hakuka hakuka | 16. října 2011 v 19:16 | Reagovat

[1]:[2]: děkuju :-) občas prostě musím být trochu naivní, bude to obrana organismu :-D

4 Jennyfer* Jennyfer* | Web | 16. října 2011 v 19:16 | Reagovat

Podle mě nejlepší článek na téma Pastelky za tento týden! :) ;)

5 hakuka hakuka | 16. října 2011 v 19:18 | Reagovat

[4]: ále kdepak, na to je to moc uspěchané a nedomyšlené :-x ale děkuju :-)

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 16. října 2011 v 20:31 | Reagovat

Ach ti snílci a básníci :D

7 hakuka hakuka | Web | 16. října 2011 v 21:04 | Reagovat

[6]: tss... připadám ti jako básník? :-D Jen jsem si tak trochu odskočila od své momentální zábavy jménem sepisování velmi vtipné historie "Kterak si má sladká upírka rodinku vykudlila a pak sebe zabít chtěla, nevěda, že to safra nejde." :-D

8 KadetJaina KadetJaina | Web | 16. října 2011 v 21:24 | Reagovat

[7]: Ne, básník ne, ale magor určitě :D
Nemám ráda upíry... :D Zabíjej lidi :D

9 hakuka hakuka | Web | 16. října 2011 v 21:30 | Reagovat

[8]: Ale vona za to nemůže! Je to v podstatě hodná holka... a do lidí kouše jen když jí to dovolí. A že dovolí, jsou to magoři. :-D
Nepopírám, přiznávám. A jsem na to hrdá! :-D

10 KadetJaina KadetJaina | Web | 16. října 2011 v 21:39 | Reagovat

[9]: Žádnej upír za to nemože :D ... Ale když se stane upírem, má to blbý :D

11 hakuka hakuka | 16. října 2011 v 21:50 | Reagovat

[10]: Tsss... to je normální diskriminace! moje malá upírka pije krev zásadně lahvovanou nebo od sličných dobrovolníků a je to klaďák, až by jeden zaplakal. Jsi proti ní zaujatá protože ti odkrouhla tu tvojí pidi nekromantku! :-D  :-P

12 pavel pavel | Web | 18. října 2011 v 16:35 | Reagovat

Roztomile napsané. Ty budeš opravdu romantická dušička. :-)

13 hakuka hakuka | Web | 19. října 2011 v 2:10 | Reagovat

[12]: Pssst, zkazilo by mi to reputaci... oficiálně jsem ironická mrcha s občasnými světlými okamžiky. ;-)

14 Kerol Kerol | Web | 19. října 2011 v 8:21 | Reagovat

Dokonalé... Díky tvému článku jsme dostala obrovskou chuť si jít něco načmárat. Opravdu důmyslně romatický článek se špetkou lehkého humoru. Mně si článek upřímně okouzlila a já jen smekám. Škoda, že ten pan Robert Fulghum neudělal to s těmi pastelkami. Podle komentářů mi připadá, že jsi tak lehce magor, ale proč ne. Je to takové sympatické :-)  :-)  :-) Ale určitě nejsi ironická mrcha, ta by něco podobného určitě nenapsala. :-)

15 hakuka hakuka | Web | 19. října 2011 v 11:57 | Reagovat

[14]: Děkuju, to mi lichotí. :-) Na ten titul magora jsem hrdá. Být normální znamená splynout z davem a splynout s davem je fuj. :-D A na tu ironickou mrchu jsem v podstatě hrdá taky. Jsem ironická mrcha, co věří na pohádky s dobrými konci. Kupodivu z toho nemám žádný rozkol osobnosti. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.