Harry Potter - It all ends (tedy, možná...)

15. července 2011 v 23:32 | hakuka |  Slyšela jsem, viděla jsem

Když se váš kamarád z dětství rozhodne dospět, člověka to rozhodně nenechá chladným. Nechtějte kritiku, nejsem jí schopná. Velký kritik oněmněl a jen stěží dýchá. Nádech, výdech, klapka a titulky. Brýlatý chlapec dobojoval a chce jen jediné - nechat žít. Myslela jsem, že budu ronit slzy jako želva, ale oči jsou suché. Ústa mám pootevřená a v uších mi zní ona cinkavá melodie. Tudůůů du du důůů... Má to být konec? Konec čeho?

Paní Rowlingová měla kdysi skvělý nápad, napsat příběh o chlapci, který poroste spolu se čtenářem. A já jsem dítě, které kdysi opravdu čekalo na dopis z Bradavic. Jsem dítě, které utíkalo mezi stránky před světem, který k němu byl tak nespravedlivý. Kdepak, děvčátko, svět přece není spravedlivý, řekla mi ta paní mezi řádky a jedna stránka pátého dílu zůstala natržená vzteky. Nepomohlo to. Svět se nestane spravedlivějším skrz násilí spáchané na knize.

Kdyby ctění filosofové byli tušili, že můj pohled na život a vesmír vůbec formoval brýlatý chlapec se schopností proměnit žábu v pohár na víno, nevím nevím, jak by to s těmi mými studii dopadlo. Život je kouzlo, dámy a pánové s pošetilým máváním hůlkou nebo bez.

Přehnala se přeze mě smršť. Udělala pár opravdu velkých "Bum!" a nechala mě stát se stejně prázdným výrazem jako trojici hlavních hrdinů. Kdysi jsem měla tendence po shlédnutí filmové verze toho či onoho dílu sypat na adresu všech zúčastněných hordu nadávek a připomínek. Ony připomínky mám stále, ale nějak jsem se naučila vnímat atmosféru a nelpět na detailech. Svou atmosféru jsem dostala, takže, milý Brumbále, převlékejte se za Gandalfa jak je vám libo. A vy, pane Voldemorte, přemisťovací povolení po pozemcích Bradavic uděleno.

Už také asi chápu, proč se onen očekávaný výbuch emocí nekoná. Dětští hrdinové totiž nemizí spolu se závěrečnými titulky. Ten chlapec z přístěnku se pořád někde raduje nad krabičkou Bertíkových fazolek. Ani společnost jako Warner Brothers ho nemůže přinutit k poklidnému životy hrdiny na penzi. Ano, jsem sentimentální. A mám chuť vrátit se ke kočce na zídce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 matyldakr matyldakr | Web | 22. července 2011 v 13:35 | Reagovat

už se těšim 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.