Lidé jsou zvláštní tvorové. Když se oné přírodní síle, božskému Watcherovi či gumové kachničce povedlo stvořit něco, někoho, kdo si opravdu dokáže říct "Já jsem, já existuji," zadělali si na pořádný malér. Takové stvoření je totiž velmi náročné. Rádo klade otázky a nikdy mu nic nestačí. Víc, dál, hlouběji, tam míří. Dostanou život, tu malou prchavou náhodu. Přesto mají tendenci myslet dál. Co když vás jednoho dne zasáhne záchodové prkénko ze stanice Mir a vy nestihnete dokončit svůj bezchybný plán na ovládnutí světa? Proto existují duchové. Vznikli z lidské touhy překonat hranice vlastní konečnosti. Jsou skuteční? Pokud jste ochotni uvěřit v sílu lidské myšlenky, pak ano. Máme se jich bát? Pokud se bojíte lidské myšlenky, pak ano. Já se bojím. Neznám sílu, která by toho dokázala tolik zničit a převrátit naruby. Nikdy nebudu vyvolávat duchy. To mi bylo jasné už jako ustrašenému škvrněti pod stanovou celtou.
Zvláštní pocity v zádech, podivně deformované stíny... Dokážete si představit, kolik lidí a snad i zvířat kdysi chodilo po téhle zemi? Pokud chcete s duchy bojovat, mám pro vás špatnou zprávu. Jsou v přesile. A dokázali by vám natrhnout zadnici i v případě, že by zduchovatěl jen každý třetí, který zapoměl v troubě pečené kuře. Smutný fakt. Pokud existuje podsvětí, je tam narváno. Pokud jsou tu pořád s námi, potěš koště. Nebo radši ne, nějaký duch by to mohl začít realizovat. Něco mi ovšem říká, že duchové asi nebudou ony směšné figurky v prostěradlech. Nevidím je ani v podivných šmouhách na fotografiích z amerického venkova.
Duch a duše to jsou jedny z těch velkých pojmů, se kterými si lidé přehazují jako s tenisákem a přece nám protékají mezi prsty. Někde tam je, ano zajisté. Pokud nejste zkostnatělý páprda s hlavou plnou ozubených koleček, musíte to cítit. Jste přeci člověk a ne stroječek na páru. A taková velká věc jako lidská duše přece nemůže jentak zmizet, že? Takže prostě bude strašit své ubohé příbuzné i nepříbuzné v temných uličkách. Koneckonců za pár století budou příbuzní všichni, no ne? Jen jestli onu všemocnou lidskou duši nepřeceňujeme. Třeba prostě uletí, jako když pustíte balónek. Smutná to představa. Ovšem když to srovnám s tím zástupem dávno mrtvých příbuzných dýchajících mi na záda...
TT Duchové









