Návštěva

12. června 2011 v 11:43 | hakuka |  Jednorázovky

Tik ťak tik ťak, dělají hodiny. Škráb, škráb dělá hrot tužky. Je pozdní večer a do máje ještě daleko. Příjemný večer. Z hrnku čaje na stole se lehce kouří a moje dvě potkaní slečny se v kleci přetahují o kousek jablka. Idylka! Vyletěl oblak podestýlky. Ten poklidný večer u konvice čaje a krabičky zpola vypsaných fixů by bývalo bylo nic nenarušilo, kdyby se neozvala ta rána. A kdyby rána! Celé rámusení! Cosi zaskřípělo, něco zavrzalo a pro doplnění oné symfonie ještě něco bouchlo. A pořádně! Ze stěny naproti oknu se vyvalil jakýsi obludný stroj. Skrz oblaka dýmu z něj ale nebylo vidět víc než pár plechových trubek. Podlaha se mi pod nohama povážlivě třásla, až jsem se o tu prvorepublikovou stavbu začala i bát.

"Nedělej to!" vykřikla skrz onu záplavu dýmu jakási postava a snažila se nezadusit kašlem. Byla mi podobná. Stejné vlasy, stejné oči, na čele pár vrásek. Dívala jsem se na svého staršího dvojníka.
"Nedělej to! prostě to nedělej!" zopakovalo mi mé moudřejší já a se stejným zvukovým doprovodem zase zmizelo. Zbyl po něm jen kývající se obrázek na stěně protější a onen oblak dýmu, jež se pomalu rozpouštěl.

"Holky, viděly jste to?" zeptala jsem se směrek ke kleci. Jablko bylo zapomenuto stejně jako celý spor. Dva zvědavé čumáčky čenichaly u mříží. Evidentně viděly. No jo, ale co nemám dělat? Nemám krestli tchořovi číslo 54 tak dlouhé fousky? Nemám si jít zalít druhou konvici čaje? Nebo že bych se neměla pokoušet spasit svět? To je potíž s těmi panďuláky z budoucnosti. Oni vždycky vědí všechno líp. Příjde jim to až trapně jednoduché. Jak má ale člověk vědět, co se jim sakra honí v kebulích?

Pak se ten rámus ozval znovu a mé ještě starší já zase vyskočilo ze stěny. Tentokrát mělo místo rámusícího stroje jen přiléhavý obleček, ovšem dým přetrvával. A já si myslela, že na mně šediny nebudou vypadat zle.
"Nedělej to!" řekla znovu ta postarší paní a obrázek v zeleném rámečku se opět rozhoupal, když s třískotem zmizela. Tak tos mi, babo, teda poradila. Co nemám dělat? To mě teď jako budou má ošklivější já pronásledovat za každý tchoří fousek? Buď proklet onen zatím neznámý den, kdy někdo skutečně vymyslí stroj času. Oblak dýmu vprostřed mého pokoje pomalu mizel. Ups, nebyla právě tohle ta věc, co jsem neměla udělat? Rámusení se ozvalo potřetí.

"Pozdě, paní kolegyně," řekla jsem, když mé starší já v kouřících brýlích prostrčilo hlavu stěnou.

TT Stroj času
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 12. června 2011 v 11:54 | Reagovat

Budoucí já jsou vždycky tak chytrá a přemoudřelá, ale člověku to je houby platný :-D
Nice one

2 hakuka hakuka | 12. června 2011 v 11:58 | Reagovat

[1]: Možná dobře, dělat věci správně je totiž nuda :-D A kdo by chtěl mít pořád bandu dospělých a moudrých za zadkem, že? :-P

3 secretthing secretthing | Web | 12. června 2011 v 12:03 | Reagovat

Dobré :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.