MyšLenka

6. června 2011 v 1:45 | hakuka |  Jednorázovky

Ozvalo se hlasité puf a na malém stolečku pro panenky cosi zajiskřilo. Kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se tam malé okaté zvířátko. Stoleček pro panenky stejně jako celý pokojíček patřil malému děvčátku, které s výsknutím upustilo růžovou konvičku a uskočilo stranou.

"Kdo jsi?" děvčátko se ustrašeně přikrčilo.

"Jsem myš, nevidíš?
Mám ocásek a fousy.
Ten kdo není hloupý pozná,
že jsem myš. Nevidíš?" Zvířátko začenichalo nosíkem a poposkočilo směrem k okraji stolu.

"Já nejsem hloupá," ohradilo se děvčátko dotčeně a lehce se napřímilo, aby si mohlo toho tvora lépe prohlédnout. Vypadal legračně. Pár lesklých oček s čumáčkem a velkýma ušima.
"ale ty nevypadáš jako myš. Jsi moc velká."


"Jak víš, že víš, co je myš?" optala se myš zpěvavým hláskem.
"Petr jednu přinesl do družiny a hodil jí Alici za krk. To byla švanda!" vysvětlila jí dívka a opřela lokty o stůl, aby na malého tvorečka lépe viděla.

"To legrační připadá ti?
Když myška trpí a
kluk holku mlátí?" zazpívala myš znovu.
"Ne to ne, té myšičky mi bylo líto."

"Hm, podivná to věc,
Na myš vezmeš klec.
Pak směješ se, jak k popukání.
Není to snad tak,
Že starší mladší brání?" Děvčátko se na ono chlupaté stvoření zkoumavě zadívalo. Jak mohla vědět, že ta malá laboratorní myška skončila v rohu klubovny v kleci po křečkovi? Rozpačitě si přešlápla.
"Totiž… všichni se tomu smáli…"

"Když všichni budou po hlavě skákat,
Připadne ti to jako dobrý nápad?" zakmitala myš vousky.
"Ne, totiž… možná," děvče zrozpačitělo, ale zvědavě se přisunulo ještě blíž, "Ty jsi ale zvláštní myš. Jsi roztomilá."

"Roztomilost není ctnost,
To ti řekne každý špunt.
Jo moudrost,
To je grunt!" zapištěla myš.
"Jsi chytrá myška, ale moudré jsou jenom sovy a paní učitelky," zaprotestovalo děvče.

"Jsem MyšLenka,
ta co lidem poví,
nevědí ani moudré sovy," zanotovala myška.
"Máš hezké jméno. To moje je Sára. Kde jsi se tu vzala?" zeptalo se děvče.

"Šup sem, šup tam,
bloumám světem,
a radost nosím smutným dětem," zazpívala myška.
"Ale já nejsem smutná," ohradilo se děvče, "Poslyš Lenko, ty takhle mluvíš pořád?"
"Mluvím tak, jak by měli podle názoru deseti z devíti dětských psychologů mluvit kouzelné myši. Občas je to vážně hloupé. Tak pojď, musíme toho spoustu zařídit," řekla myš a zpěvavý tón se jí kamsi vytratil.
Dívka zamrkala. Velká bílá myš seskočila ze stolu a pelášila směrem ke dveřím. Pořád ještě nadmíru překvapená Sára se vydala za ní.
A tak začal další dlouhý den v předlouhém životě MyšLenky, zachránkyně dětských snů a šéfové jednočlenné společnosti s ručením neomezeným. Promlouvala z pohádek, ač v nich nedostala ani roli pasáčka koz. Malým dětem a opilcům se zjevovala osobně. Uměla učinit z nemožného skutečné i ze skutečného nemožné. Byla vždy všude a nikde. Dávala lidským věcem smysl a řád zatímco lidé sami si házeli za krk myši. Nezasloužili si jí a přeci tu byla a vymýšlela si veršíčky, aby v ní uvěřili. Její život nebyl pohádkou, jak by snad mohl naznačovat status pohádkové bytosti. Byla to jedna nekončící dřina. Často proklínala den, kdy odmítla práci víly zubničky. Vždyť ta blankytná křidélka přeci nebyla tak strašná!

TT Pohádky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hakuka hakuka | 6. června 2011 v 1:50 | Reagovat

Já vážně chtěla napsat opravdovou pohádku, ale... Zklamala jsem, děti plačte. :-D

2 Introverted Introverted | E-mail | Web | 6. června 2011 v 9:57 | Reagovat

Už,už vidím, jak se tahle pohádka zařazuje do klasik. :-D

3 hakuka hakuka | Web | 14. června 2011 v 17:01 | Reagovat

[2]: klasiky by jí tam chtěly, lidé ne :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.