Vstříc zářným zítřkům

25. května 2011 v 22:15 | hakuka |  Soví světonázor
Kdybych žila před sto lety, měla bych hrudník stažený v korzetu. Kdybych žila před sto lety, uměla bych rozhodně uvařit víc než vajíčka. Kdybych žila před sto lety, stoupala bych vstříct zářným zítřkům. Čas je věc strašně relativní a pohled na budoucnost, ten teprve. Není to tak dávno, co lidé věřili, že člověk ovládne univerzum. Považovali se za vrchol vývoje, za špičku ledovce. Járu Cimrmana neustále někdo předbíhal ve frontě na patentním úřadě a člověk si podmaňoval, co mu přišlo pod ruku. Létal přes oceány či klesal pod jejich hladiny a vylezl na každý kopec v dosahu. Byl veliký a dál rostl. Nic ho nemohlo zastavit. Vždyť byl tak mocný a chytrý!
Někdo se ale přece našel. Zcela nečestně mu podkopl nohy a nechal mu vyráchat si čumák v bahně. Jaká to potupa pro hrdého člověka! Chtěl toho troufalce ztrestat, ale ke své hrůze zjistil, že je to on sám. Zářné zítřky se kamsi vytratily. Člověk je hledal a hledal a přitom nořil nos čím dál tím hloub do onoho bahna lidského úpadku. Chtěl je a chtěl je tak zoufale, až mu nezbylo, než si na ně začít alespoň hrát, aby si uchoval zdravý rozum. Zářné zítřky zadupaly vojenské průvody a mávající vlaječky. Nikdo už je nedokáže považovat za nic víc, než za ubohou frašku.
Létáme s krtky do vesmíru, zvládáme komunikaci na stovky kilometrů, ale v utopii zářných zítřků už nikdo z nás uvěřit nedokáže. Stavíme si domky s červenou střechou a trávník před ním zastřiháváme nůžtičkami na manikůru. Už nevěříme, že jsme ty nejmocnější bytosti ve vesmíru. Bojíme se tajemných bytostí z jiných galaxií i rozmarů vlastní planety. Naučili jsme se bát i sami sebe. Teď hledáme ideál v polévce z pytlíku a mražených kuřatech. Koneckonců, až nás napadnou ty hejna růžových čmeláků, budou se nás v tom protiatomovém krytu hodit.

TT Budoucnost
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bumblebee bumblebee | Web | 26. května 2011 v 3:11 | Reagovat

kreslíš moc hezky!! :) A nejenom to! I psaní ti jde :) Závidím! :)

2 hakuka hakuka | Web | 26. května 2011 v 4:00 | Reagovat

[1]: Vlastně jen tak čmárám, nějaká anatomie jde úplně mimo mě :-D . Nejhůř jsou na tom ti patlalové, co na tom ještě nejsou tak zle, aby neviděli vlastní chyby. Děkuju :-)

3 KadetJaina KadetJaina | Web | 27. května 2011 v 20:17 | Reagovat

Hm, představa růžových čmeláků... Sakryš! Nesnáším hmyzáky :-D

4 Vysmátá Vysmátá | Web | 28. května 2011 v 9:50 | Reagovat

když ten ideál není jinde, polívka z pytlíku je dostačující náhrada, ne? :D
Tohle je chabý pokus zamaskovat že máš bohužel pravdu...

5 hakuka hakuka | 28. května 2011 v 15:59 | Reagovat

[3]: Mají fialové proužky a dělají velké temné bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz!! :-D

[4]: Jistě, polévka z pytlíku je přece vrchol dokonalosti. Budeme ji předkládat rodince hezky s úsměvem a s hrdostí opravdové kuchařky! :-D

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 29. května 2011 v 21:09 | Reagovat

[5]: Růžový čmelák s filajovejma proužkama? A je radioaktivní? :-D

7 hakuka hakuka | 29. května 2011 v 21:30 | Reagovat

[6]: Pochopitelně, velmi radioakntivní! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.