Tchoří deníky 2 - Jak se tchoř válečníkem stal

11. května 2011 v 21:39 | hakuka |  Tchoří deníky


Jméno mu dala mluvící lebka a jeho pánem je orčí mág. Diblík je hrdina bez bázně a hany. Když prchá, říká tomu taktický ústup. Když se třese, jen se snaží zachovat stálou teplotu těla. Dámy před ním prchají, draci by ho samou láskou snědli a zbytek vyškrábli párátkem. Je pravým nehrdinou mezi nehrdiny, právoplatný člen družiny individuí, o níchž lze říct jen to, že jsou vskutku podivná. Výsledek výpravy je nejistý. Pán téhle jeskyně je totiž stejně podlý a zvrácený jako jeho oběti.



-0-

Byla jedna z těch nocí, kdy by se tma dala nožem odkrajovat jako máslo. Z lokálu hostince pořád znělo šoupání židlí a tichý hovor, ale tady nahoře, uvnitř jednoho z pokojů, byl klid. Tedy, byl by tam klid, kdyby nebylo onoho zvuku, ozývajícího se z rohu místnosti. Byl to zvláštní škrábavý zvuk. Černý vlčák v nohách postele zvedl hlavu. Postava, kterou střežil se neklidně zavrtěla a rozespale zamžourala. Nacházela se někde mezi spánkem a bděním a opravdu, opravdu neměla ráda myši. Rozespale zašátrala pod postelí po střevíci. Ten v dalším okamžiku přeletěl místnost a s dunivým zvukem se odrazil od protější stěny. Ozvalo se klapnutí, jak střevíc dopadl na dřevěnou podlahu pokoje. A potom bylo ticho. Pes znovu opřel hlavu o tlapy a spal dál.

Když ta věc proletěla vzduchem, stihnul jen tak, tak sehnout hlavu Ustrašeně se přikrčil. Ovanul ho vítr a chlupy na jeho hlavě se zformovaly do podoby malého chocholu. Slečna Ginna měla skvělou mušku snad i ve spánku. Bota při nárazu dvakrát bouchla a zůstala nehybně ležel pár stop od něj. Diblík vyčkával. Její levá sestra ji mohla kdykoliv následovat. Mladá žena na posteli už ale zase klidně oddechovala. Narovnal hřbet a znovu namočil dráp do kalamáře.

Stormwind je zvláštní místo k životu. Kdybyste někdy chtěli najít město, kde může spousta podivně páchnoucích lidí žít pohromadě, bylo by to tohle. Ne že by k tomu chtěl rozumný tvor čichat. Můj pán a já jsme sem dorazili s obchodní karavanou jednoho celkem hezkého odpoledne. Tím hezkého myslím, že nepršelo, nefoukal vítr ani se nikdo nechystal svrhnout krále. Jinak jsem na něm vcelku nic hezkého neshledával. To jsem ještě netušil, že se z něj stane zlomový den mého života. Byl to den, kdy jsem se stal válečníkem.

Od karavany jsme se odtrhli hned za městskou branou. Mezi námi taky nevoněla dvakrát vábivě. Zamířili jsme si to k hospodě a můj den se výrazně zlepšil. Poprvé jsem ochutnal pečenou husu od "Prasklého džbánu." Můj tchoří jazýček ještě v životě neokusil nic tak lahodného. Byla to láska na první pohled. Já a pečená husa!



Můj pán si cosi četl v ranních novinách, i když tehdy mi ještě nebylo jasné, co a proč čte. Potom vyrazil na obchůzky. Nemluvili jsme, tehdy ještě ne. Bylo to v oněch dobách, kdy naše komunikace nebyla tak jednoduchá, jako je dnes. Trpěl jsem neodbytným pocitem, že mne můj pán považuje jen za slušivý šálový doplněk ke klobouku. Nebyl jsem ochoten něco takového si připustit, ale ta maličká hlodavá pochybnost… Tehdy jsem ještě nevěděl, jaký byl jeho skutečný záměr. Když mě tedy vyhodil na tu ošklivou omlácenou kovadlinu před zpola nahluchlého chlápka, byl jsem vyděšený. Nebojím se to přiznat, taková je má válečnická čest! Ten umaštěný chlap měl nutkání pořád do něčeho třískat, já se krčil (Ano, krčil!) na jeho oblíbeném třískacím místě a v duchu už viděl, jak se proměňuji ve skutečnou chlupatou a hlavně řádně placatou šálu. V uších mi ještě zvonilo z předchozího třískání, které ten chlápek prováděl, když jsme ho vyrušili, a tak jsem mohl jen odhadovat, o čem se ti dva baví.

Umaštěný chlápek se zasmál a mě se ten smích v tu chvíli ani trochu nezamlouval. Můj pán mu zacinkal váčkem s penězi. Pár mincí z nich odpočítal. Peníze otevírají mnohé možnosti, to už jsem se naučil. Chlápek se jen zašklebil a mince si vzal. Potom se sklonil ke mně.
"Tak se podíváme, jaký z tebe bude válečník, chlupáči," zahlaholil dobrosrdečně a podrbal mě pod bradou. Ztuhnul jsem, protože to poslední slovo dolehlo k mým uším naprosto zřetelně. Válečník? Ze mě, z malého klubka drápků a srsti, že bude válečník? Necítil jsem se hoden, tehdy ještě ne…

Malý bílý tchoř odložil svůj psací dráp tak prudce, až sprška inkoustu potřísnila celý pracně vyškrábaný text. Pár kapek mu ulpělo i na tlapce, ale nezdálo se, že by to Diblíkovi nějak zvlášť vadilo. Oči se mu až fanaticky zaleskly. Jeho válečnická čest. Jen nějaký ubohý pisálek by mohl zapomenout. Rychle se rozběhl k lůžku slečny Ginni. Za chvíli byl na cestě zpět a popostrkoval před sebou druhý černý střevíc. Srovnal oba k sobě čelem k pelesti postele. Potom, jen bohové vědí odkud, zazněl zvuk vody dopadající do něčeho měkkého.

"Je ti jasné, že tohle budu muset paní Ginně říct?" ozvalo se slabé zavrčení z nohou postele.
"Já s tím počítám, Fenri," odpověděl mu tchoří válečník s ledovým klidem, oklepávaje si vlastní tlapu od nepříjemně páchnoucí tekutiny.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 casopis-teenager casopis-teenager | 11. května 2011 v 21:44 | Reagovat

pěkný článek,hodně čtivý

2 Mara Rose Mara Rose | E-mail | Web | 11. května 2011 v 21:48 | Reagovat

Tchoří deníky :D  :D  :D  To mě dostává :D  :D

3 KadetJaina KadetJaina | Web | 13. května 2011 v 16:05 | Reagovat

Stormwind! Ha! Takové ošklivé mapy to používá :-D

4 Victoria Victoria | Web | 13. května 2011 v 19:24 | Reagovat

Malý bílý tchoříček mě velmi zaujal:)!

5 hakuka hakuka | Web | 13. května 2011 v 20:08 | Reagovat

[3]: Tak někde se ten bordel dělat musí! A tam už ho nadělalo tolik lidí, že se těch pár podivných existencí ztratí. :-P

[4]: To on je takový... zaujímací!! :-D Děkuju :-)

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 13. května 2011 v 21:15 | Reagovat

[5]: Bůh nesl pytel blbců, najednou zakopl a všichni blbci se mu vysypali. "Čert to vem!" mávl nad tím rukou. "Stormwind bude tady." :-D

7 hakuka hakuka | Web | 13. května 2011 v 21:23 | Reagovat

[6]: Ano, tak nějak to asi bylo :-D. A pak přišlo pár pánů jeskyně a bordel narůstal geometrickou řadou :-D. Ještě pořád ho tam uklízíme. :-D

8 KadetJaina KadetJaina | Web | 18. května 2011 v 17:26 | Reagovat

[7]: Já myslím, že v takový díře to snad ani nepůjde. Leda byste ho nanosili do pozdemky a poslali trpaslíkům :3

9 hakuka hakuka | Web | 18. května 2011 v 19:48 | Reagovat

[8]: Zatím ho skladujeme po batozích a zhoršujeme bordelovitost. Třeba Angela už má asi nějaký extra skill na přivozování deprese odloženým nekromantským holím. Ona vůbec ráda způsobuje okolním individuím deprese, existenční dilemata a náhlé výbuchy vzteku. Náš milý pán jeskyně se tuhle nechal slyšet, že už ho z ní bolí hlava a že si tím snad něco kompenzuju, což pochopitelně není pravda. :-D

10 Lokusta Lokusta | Web | 29. června 2011 v 11:39 | Reagovat

Tak tchorík sa v tomto príbehu určite nebude nudiť, len aby toho naňho nebolo až moc.

11 hakuka hakuka | Web | 29. června 2011 v 14:06 | Reagovat

[10]: Na Diblíka a moc?? Není možná :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.