Něco visí ve vzduchu

31. března 2011 v 18:07 | hakuka |  Soví světonázor

Mířím si to takhle směr polední přednáška. Jednu ruku mám zcela neesteticky v kapse kalhot zatímco tou druhou si roztržitě pohrávám s pramínkem vlasů. Jdu pozdě, už zase. Vážně začínám mít pocit, že tomu pánovi už musím lézt slušně na nervy. Ne, chodit pozdě na hodiny etiky rozhodně není etické...
A najednou jsem to ucítila. Je tu jaro, dámy a pánové! A ani ten poznatek nemusím konzultovat s kalendářem. Je cítit ve vzduchu, v půdě i ve vodě. Je tu konečně a nezvratně. A už neodejte! Bude tu se svými svěžími deštíky, spousty cákajících louží a kytičkami sedmikrásek. Už vážně kvetou! Viděla jsem i pampelišky! Člověku se z toho chce radostí metat kotrmelce. Jakožto spořádaný občan se ale budu muset spokojit s chůzí po obrubníku a přihlouplým úsměvem. Ono i to stačí, aby byl člověk považován za nespořádaného. Ano, jsem zamilovaná, zamilovaná do jara. A jsem v tom až po uši!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 1. dubna 2011 v 20:01 | Reagovat

dnes jsem viděla první kvetoucí pampelišky a připadala si jak v sedmém nebi :-D  jaro dělá divy ;-)

2 hakuka hakuka | Web | 1. dubna 2011 v 20:46 | Reagovat

Jůj, zcela dětinsky se těším, až jich bude dost na věneček. :-D Před kampusem jich roste vždycky tolik, jaž je z toho tráva spíš žlutá než zelená. :-)
A já dneska pro změnu viděla u chodníku dobrých deset centimetrů od obrubníku  v trávě krokusy! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.