Leden 2011

Pošlete mě do Vegas, já mám talent na blbost!

14. ledna 2011 v 21:19 | hakuka |  Soví světonázor
Nedávno jsem si zase trochu přičichla k televizi. Je zvláštní, jak jsem si odvykla tohle podivné médium vnímat. Sama od sebe už jsem tu podivnou hartusící krabičku nezapla dobrých pár měsíců. Neměla jsem a nemám tu potřebu. Když jsem ten čudlík na ovladači před pár dny znovu stiskla, upřímně jsem se zděsila. Bylo to takhle vždycky, nebo došlo tak za poslední rok k nějaké zásadní revoluci v televizním průmyslu? Ze zpráv se na mě hrne jedna osobní tragédie za druhou, ale co se v téhle zemi a v tohle světě děje, se člověk dozví možná někde na okraji, když se mu povede dešifrovat tu hromadu důležitě znějících slovíček. Skoro z toho mám pocit, jako by se nám pokoušeli vemluvit představu, že politika je přesložitělé svinstvo, kterým máme vlastně jenom opovrhovat, ale zato na nás za každým rohem číhá pět nájemných zabijáků a deset zlodějů, tudíž uděláme nejlépe, když budeme chránit především to svoje malé štěstíčko. Do toho si do každé tašky přibalíme lahvičku Perwolu a rodince budeme s úsměvem předkládat polévku z pytlíku. A taky se dozvíme, že andulky se můžou naučit jezdit na vodních lyžích! Nádhera, srdce plesá!
A když už jsme u těch vražd a tajemných zmizení, zkoušeli jste si někdy přepínat mezi detektivkou a realityshow? Já jsem tu čest měla a řeknu vám, ta Jessica Fletcherová to je teda čupr dáma. Už asi nikdy nebudu podceňovat seniory. Stihla vyřešit dvě vraždy a krádež než na druhém programu skončila chvíle napětí. Potom si může člověk s klidem říct, že prožil velmi plnohodnotný život, když pozoroval se zatajeným dechem pana Mareše přešlapujícího po podiu s důležitými destičkami v rukou, zatímco ostatní skutečně něco dělali, i kdyby jenom krmili mravence na Kamčatce.
Ne vážně, pošlete mě taky do Vegas! Mám přece talent na blbost. Minimálně ji umím poznat, když ji vidím a to už v téhle zemi nejspíš něco znamená. Svět se asi hrne nějakým úplně podivným směrem, když oslavujeme cvičitele psů a medvědů zatímco chytří, vzdělaní a čestní lidé, co se celý život snažili budovat něco většího, umírají potichu a sami.