Info k "projektu" Memories

19. září 2010 v 17:48 | hakuka |  The Sims - herní bláznění
a

The Sims je moje závislost. Je to jedna z těch mála věcí, co se mě už po léta drží a ne a ne se pustit. Nemůžu si pomoct. Prostě mě baví hrát si na boha a na osud. Vím, že je to strašný časožrout a poslední dobou vlastně ani pomalu nemá co užírat, ale nepočítám s tím, že bych snad někdy v dohledné době přestala hrát úplně. Kdo si myslí, že je to jen tak nějaký vztahový simulátor pro náctileté princezny nebo prostě jen velký domeček pro panenky, plete se. Ta hra má svůj styl a humor. A ironie a sarkasmus z něj jen kapou. Vlastně je to spíš celkem zdařilá společenská parodie a servítky si rozhodně nebere. Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, zůstane doživotně poznamenán. :-)

Hraju za přednastavené městečko Krasohlídkov. Mám pocit, že jsem snad žádné jiné ani nikdy neotevřela. Je to sousedství plné exotů. Hrdě jsem si ho přestavila k obrazu svému, ovšem v duchu myšlenek velkých panů zakladatelů. Ne, mým cílem opravdu není, aby ti plastikový panďuláčci žili šťastně až do smrti.

Projekt Memories vznikl na starém dobrém simím fóru Simsvět. Důvod byl prostý. Chtěla jsem se o svůj malý svět podělit s někým dalším, ale nechtěla se pouštět do ničeho většího. Mám totiž jednu nepříjemnou vlastnost. Neumím věci dotahovat do konce. Mělo to být místo pro takové drobné střípky ze života mých ubohých svěřenců, co se přes můj zjevný nesouhlas pokoušejí o štěstí. Spíš malé a milé než že bych tam chtěla probírat velká společenská témata. Ale pak se to zvrtlo. Přes všechnu snahu neuvázat si zase jednou na krk nic, co bych pak s sebou musela vláčet a nikdy to nedokončila, jsem rozjela příběh hledání Mii Dollariové. Měla to být tak nanejvýš trilogie, ale ta se mi velmi záhy vymkla z ruky. Teď má "Ničí a odnikud" částí deset a a konec je zatím v nedohlednu. A ne že by to s tímhle mým nezvedeným dítkem bylo zrovna snadné. Dělá si, co chce. Navíc jsem samotnou hrou držená celkem zkrátka. Pohybuju se tak trochu v neprobádaných vodách, protože mě nějak minulo období, kdy bych toužila psát o okouzlujících bohatých puberťačkách a jejich princích. Snad z toho Mia brzo vyroste. Nu, je toho víc, co mi na téhle práci nesedí, ale jsem rozhodnutá se za ní bít a už pro svůj vlastní sobecký pocit ji dotáhnout do konce. Tak pořád mám v záloze možnost, že mi hlavní hrdinku do dvou dnů umlátí krokodýlí kabelkou madame Muchlzadková.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 11. května 2011 v 16:01 | Reagovat

Mám z tebe radost:) Ještě nedávno jsem si skoro říkala "že už jsem na sims stará" Ale nejde s tím přestat(ač teď hraji též málo kvůli studiu)Tvá realita se mi líbí, škoda že to nejde hrát jako WOW a podobné hry, zastavila bych se na "pokec" :D

2 hakuka hakuka | Web | 11. května 2011 v 16:37 | Reagovat

Jsem stará na spoustu věcí, které pořád dělám, tak co. :-) Podle mě se člověk stává dospělým ve chvíli, kdy si znovu po té pubertální anabázi přizná, že ho zatraceně baví si hrát. :-D

3 Hanuš Hanuš | Web | 7. června 2012 v 0:09 | Reagovat

Já tě obdivuju, že si s tím umíš tak vyhrát. Dřív jsem taky stavěla obrovské domy, které jsem ladila do posledních detailů, ale ted si postavím radši menší dům a postupně ho přestavu. A máš se vším pravdu. Je to dokonalý únik od reality.

4 hakuka hakuka | Web | 7. června 2012 v 0:44 | Reagovat

[3]: No, poslední dobou to zanedbávám. Vlastně už to zase bude pár měsíců, co jsem naposledy hrála. Nějak poslední dobou není čas. :-)
Jinak já vlastně taky hraju spíš v menších domečcích. Většina těch velkých oblud na tom obrázku jsou obecní pozemky. :-) A ty stejně slouží spíš jako dekorace, než že bych na nich nějam extra hrála. Ale v tom kostele se fajnově dělaly svatby. Přišla jsem o savy, už ho nemám :-(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.