STĚHOVÁNÍ

23. ledna 2014 v 4:28 | hakuka
Zvedla jsem kotvy a jako podlá krysa opustila loď. Ne, vlastně úplně takhle to nebylo. Spíš bych řekla, že jsem si trochu zpřeházela vlastní život a změna blogu byl takový malý krůček v záplavě kroků vedoucích k postupnému přetvoření. Každopádně kdyby někdo z těch pár čtenářů, které jsem tu měla, hledal soví hnízdo, mrkněte sem:

http://sova-hakuka.blogspot.cz/

A proč to vůbec dělat? Protože tam najdete kompletně revidovaného tchoře i jeho pokračování (v brzké době). Je tam hezky čisto, útulně a uklizeně. Něco jsem přesunula, něco zůstane tady. Texty prošly úpravami a v té děsivé prodlevě jsem se vrhla do psaní. Mám v šuplíku dvě novely ve stádiu revizí, které půjdou do světa, neb pro ně není jiné využití. Na soutěž jsou moc dlouhé. A taky trochu recenzuju, nebo spíš se zamýšlím nad tím, co jsem viděla, jak je mým dobrým zvykem. Do čtenářského deníku vám to bude na níc, k ději vám toho moc neřeknu, ale pokusím se přenést náladu a podívat se na pár drobností.

Tak snad se sejdem v novém hnízdě

Mějte se zvířátkově

Hakuka
 

Jeden za všechny, všichni na jednu

19. prosince 2012 v 15:03 | hakuka |  Slyšela jsem, viděla jsem

Jmenuje se Lady Macbeth z Mcenského újezdu a chtějí ji všichni. Respektive jmenuje se Jekatěrina Lvovna a to jméno po středověké dámě jí přiřknul Dmitrij Šostakovič. Každý si na ní touží sáhnout jako na trpasličí solný sloup v jeskyni nebo na zázračnou plastiku na Karlově mostě. Jediný, kdo jí nechce, je paradoxně její choť, který si ji uvázal na krk z-nějakého-neznámého-důvodu-a-nejspíš-aby-naštval-otce. Ten se nijak netají tím, že by svou ctěnou snachu nejraději někde přirazil ke zdi a starostí o synovo blaho to maskuje snad jen pro formu. Soubor oplzlosti a chlípnosti kolem skleněné klece, který se ovšem neděje pro oplzlost samu, ale pro zobrazení oplzlosti, v čemž vidím zásadní rozdíl. A když na konci jedna z pějic, sehrávající oběť hromadného a velmi explicitně podaného znásilnění, vysekne pukrle hodné vévodkyně, nemůžete než bouřlivě tleskat.

Dvě ilustrace k povídce

6. prosince 2012 v 2:20 | hakuka |  Tvořivý koutek
Před drahnou dobou, která se ale vzhledem k mé žalostné blogové neaktivitě může jevit ne až tak dávnou, jsem tu uveřejnila povídku k tématu týdne. Náleží k ní dvě ne příliš dokonalé ilustrace. Tedy, ilustrace by možná měly být dějově bližší své předloze. Jsou to prostě obrázky, které spolu s oním ještě dál za onou chvílí dávno uveřejněným portrétem dávají někde vzadu u temene mé hlavy vzniknout kolotočářce jménem Helga. Kdyby vám přišlo, že zavání upířinou či něčím podobně obludoidním tak ne. Chtěla bych vidět toho génia, co vymyslel a definoval tělovou barvu. Divnější odstín ještě světlo světa neviděl.